ČLÁNEK aneb jak jsme si to užívali od 9.11.2002 do 10.11.2002
Výlet - Chata Tereza, Prokopské údolí
I když nás původně mělo jet 14, na nádraží se nakonec sešlo dětí jen 11 a to kvůli moooc ošklivému počasí, které nám 'zpestřilo' začátek sobotního dne. Přijeli jsme vláčkem na místo, v dešti vylezli kopec až k chatě 'Tereza' a rychle se schovali dovnitř a ubytovali se.
Chata byla celkem hezká, sice malá, ale zato útulná. Většina z nás si hned vyndala spacáky a hezky v teplíčku odpočívala. Všichni jsme si povídali a povídali, i přesto, že po celkem krátké chvíli začalo svítit sluníčko a přestalo pršet - vždyť jsme se neviděli skoro tři měsíce! Ale nakonec přišli vedoucí se soutěží 'O kanadského bobra' a tak jsme vylezli ven a co nejrychleji sekali a řezali dříví, v čemž soutěž spočívala. Takže počasí bylo i přes ošklivý začátek hezké i po zbytek našeho pobytu v chatě 'Tereza'.
Po obědě jsme hráli různé hry a šli na dlouhou procházku, která nebyla jen tak obyčejná. Při dlouhé cestě až do Hlubočep jsme využili znalosti z letního tábora (pokud nám v našich prohnilých hlavách nějaké zbyly :-)) v bojovce, kdy jsme procházeli územími indiánských kmenů a zpátky vedly naše kroky kolem známého hlubočepského jezírka, kde se natáčel již i nějaký film a stále v něm vězí tank a trabant z dob války, skrz krátkou temnou jeskyni a vlastně, jako téměř celou cestu, krásnou přírodou až do chaty.
Večer jsme hráli skvělé zábavné hry a zpívali. Po půl jedenácté se děti odebraly do pokoje a zalehly do svých spacáků. Jenže tím den nekončil, všichni usnuli až kolem půlnoci, kdy začali do svých spacáků vlézat i vedoucí. Pár minut po jedné byli v pokoji již všichni, kteří tam měli být a usínali.
V neděli byly děti a ospalci z řad vedoucích vzbuzeni kolem půl deváté. Všichni se pomalu, ospale, ale jistě vyškrabali ze svých spacáků a začali prožívat druhý den našeho výletu. U snídaně jsme si všichni zase hezky popovídali a po ní šli na plácek pod chatu do údolí hrát sportovní hry. Zase jsme si užili nějakou tu zábavu a vyčerpaní se vrátili na oběd.
Po výborné sekané s vlastnoručně oloupanými bramborami, které jsme 'stáhli z kůže' při dopolední bramborové rallye jsme si dali polední klid (nebylo to jako na táboře, že bychom ho nechtěli a běhali venku), ale opravdu si všichni sami zalezli do spacáků a odpočívali, povídajíce si se svými kamarády z tábora.
Odpoledne, než nastala smutná chvíle odjezdu, jsme šli do okolí hledat trilobity. Sice jsme žádné nenašli, až na výjimku Ondry, který našel ztvrdlý mořský korál a Bédi, jenž ho našel již předchozí den, ale opět jsme se hezky prošli a také si zahráli na schovávanou. Někteří ji samozřejmě využili k vydatnému odpočinku v sadu :-)).
Po návratu zpět do chaty jsme si dobalili naše věci a po svačině jsme se vydali na vlak. Na smíchovském nádraží se všichni rozloučili, přivítali se svými rodiči a rozjeli se zpět do svých domovů...
Byl to opravdu skvělý víkend a já bych chtěl poděkovat všem vedoucím, že ho pro nás tak hezky připravili. Myslím, že všichni byli rádi, jako já, že se mohli vidět s ostatními účastníky tábora, popovídat si, zahrát si s nimi hry...
Meloun